Život každého člověka omezuje řada různých bariér. A nejsou to zdaleka jen bariéry fyzické. Také mysl mnoha lidí je stále plná předsudků, s jejichž odstraněním si musí každý člověk poradit sám. Často - a lidé  si to většinou ani neuvědomují - jsou bariéry fyzické a bariéry psychické spojeny neviditelnou nití. Ta se dá lehce přetrhnout: stačí, aby se člověk více zamyslel, jestli se jeho myšlenky ubírají správným směrem.

Odstranění bariér v mysli záleží tedy na nás samotných. Něco jiného jsou ale bariéry fyzické. Největší potíže s nimi čekají zdravotně postižené, především vozíčkáře, osoby obtížně se pohybující a nevidomé či slabozraké. Značně ztíženou situaci mají často ale také lidé seniorského
věku a maminky s kočárky. Velký problém pro všechny tyto kategorie představuje především vyřizování
úředních záležitostí, nákupy, návštěvy kulturních a sportovních podniků atd.

Na konkrétních případech ukazujeme dodržování legislativy upravující přístupnost do veřejných
budov, obchodů a ubytovacích, restauračních, kulturních, sportovních i jiných zařízení. Stranou
zájmu nezůstává ani budování či rekonstrukce bezbariérových přechodů přes komunikace,
jejich vybavenost zvukovými signály, úpravy cyklostezek pro jejich užívání vozíčkáři apod.

Zmiňovanou oblast řeší v prvé řadě stavební zákon č. 183/2006 Sb.. Druhým důležitým předpisem je
prováděcí vyhláška č. 369/2001 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb
osobami s omezenou schopností pohybu a orientace

  Česká abilympijská asociace zřídila středisko zaměřené na evidenci   
  architektonických bariér a zejména na jejich odstraňování. Poskytuje 
  konzultace a vyjádření k projektové dokumentaci v souladu s vyhláškou 
  369/2001 Sb.
  Praktické zkušenosti umožňují posouzení projektové dokumentace, které 
  zohledňuje požadavky na bezbariérové prostředí, s ohledem na různé druhy 
  zdravotního postižení a samozřejmě také na účel stavby.

  Naše asociace zmíněným počinem nahradila působení konzultanta Sdružení 
  pro životní prostředí zdravotně postižených v Pardubicích. Středisko začalo  
působit 6. října 2003 a snaží se zlepšit životní podmínky v pardubickém regionu nejen pro vozíčkáře a ostatní tělesně postižené lidi, ale i pro nevidomé či zrakově postižené lidi, matky s malými dětmi a s kočárky, obtížně se pohybující osoby a lidi pokročilého věku: jde vlastně o většinu populace. Vždyť stavební bariéry dosud zbytečně znepříjemňují život mnoha zdravotně postiženým lidem a navíc stárnutí a snížená schopnost pohybu jsou údělem nás všech.
Naše střediska jsou v Pardubicích, Chrudimi a Vysokém Mýtě.