Zaměstnávání zdravotně postižených představuje pro všechny státy světa velmi závažný problém. Pro tyto lidi je to navíc problém zásadní, protože smysluplné zaměstnání pro ně znamená nejpřirozenější způsob integrace do společnosti.

Každý stát přistupuje k řešení této problematiky samozřejmě určitým způsobem. Všude a za všech okolností se ale prolínají tři základní faktory: úroveň a stav legislativy, finanční možnosti státu a ochota zaměstnavatelů nalézt takovou práci, která by byla pro vozíčkáře, osoby s poruchami sluchu či zraku i jinak zdravotně postižené vhodná.

První zemí, která se pokusila důsledněji řešit problematiku zaměstnávání zdravotně postižených, bylo Japonsko. V roce 1972 tam vzniklo hnutí, které si jako základní cíl vytklo pomáhat zdravotně postiženým začleňovat se nejpřirozenějším způsobem - prací - do většinové populace. Protože při práci musí každý člověk vynaložit nějaké schopnosti a dovednosti a protože anglické slovo "ability" znamená "schopnost", bylo hnutí pojmenováno "abilympics movement" neboli abilympijské hnutí.

V souvislosti s tímto hnutím spatřily v zemi vycházejícího slunce světlo světa abilympiády - soutěže pracovních schopností a dovedností zdravotně postižených. Pořadatelství se ujala Japonská asociace pro zaměstnávání postižených. Soutěže se hned od počátku setkaly s velkou podporou organizací ze státního i soukromého sektoru. Zájem vlády o tyto akce vyjádřilo několik ministerstev v čele s jejich ministerstvem práce, která nad nimi převzala záštitu.